|
ze severní a
jižní polokoule.
Chaluhy jsou výbornými letci. Neúnavně štvou kořist a dotírají
na ni tak dlouho nohama, křídly a
zobákem, dokud ve smrtelném strachu nevyvrhne
potravu, aby mohla snadněji uletět. Vyvrženou potravu zachytí
chaluha ještě ve vzduchu. Jídelníček si zpestřuje mršinami,
vejci racků, buřňáků a jejich mláďaty. Při lovu v ptačích
koloniích používají chaluhy účinné lsti. První z páru
chaluh prolétne kolonií a upoutá
na sebe pozornost bránících ptáků. Ti
hromadně vzlétnou z hnízd a snaží se zahnat útočníka. Opuštěná hnízda jsou vítečnou hostinou pro druhou
chaluhu. Ve svých rolích se střídají až do sytosti.
Z počátku tito dominantní ptáci příliš nepoutali naši
pozornost. Občas jsme je zahlédli při průchodu bažinatým
terénem, jak vzlétávají několik desítek metrů od nás. V tomto
ročním období jejich opeření dokonale splývá s okolím, a proto
jsme je nedokázali ani včas zpozorovat. A přeci, průchodem
bažinou, kdy několikrát odlétává pár chaluh ze stejné
vyvýšeniny, mohli jsme jejich přítomnost
očekávat při opakovaném přiblížení. Pokaždé
jsme pozornější. Zpomalujeme, zastavujeme se
a hledáme. I přesto se mi
nepodařilo pořádně chaluhy vyfotografovat.
Na vytoužený okamžik jsem
musel čekat až do posledního dne. Pomalu se blížilo
poledne a touha ukojit fotografický chtíč stále více rostla.
Zatímco se ostatní zapomněli v chladném, deštivém a mlhavém
počasí na kraji útesu při fotografování kolonie buřňáků,
vyrážím do bažin sám a s nadějí. Poblíž
útesu stoupám k vyhlédnuté lokalitě. Je tu prázdno, nikde
žádný pohyb, dnes zde chaluhy
nejsou. Zklamaný neúspěchem a ztrátou poslední naděje
pokračuji v chůzi. Okolní ticho náhle narušuje
těsný přelet dvou chaluh nad mou hlavou.
Jedna usedá |
|
|
na obzoru a druhá
se za ním ztrácí.
Cítím, že je to poslední šance, a na
mé tváři se objevuje chtivý úsměv. V dešti
odkládám fotobrašnu, shazuji pončo a vystaven
nepřízni počasí bez chráněného fotoaparátu se začínám
přibližovat. Skoro bez dechu a s lehkým prstem na
spoušti, krůček po krůčku,
zapomínám na okolní svět. Srdce
vzrušením buší jak o život, až
se chvílemi musím zastavit. Pojem čas neexistuje. Po
mnoha pokusech je tento jiný-úspěšný,
chaluha je klidná a nevšímá si mě. Ve vzdálenosti
necelých šesti metrů přilétá druhá. Jejich
přirozená ostražitost a plachost jako by nikdy
neexistovaly. Pozoruji pár chaluh z těsné
blízkosti. Několik rychlých snímků a
dalším opatrným přiblížením usedám vzdálen sotva 2 m.
Déšť nepřestává, po těle digitálního fotoaparátu stéká
voda ve velkých kapkách, marně se ji snažím otřít |
|